Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

 František Branislav (1900 – 1968)František Branislav

básník a literární teoretik
František Branislav (vlastním jménem František Blecha) se narodil v Berouně. Studoval na berounském reálném gymnáziu a právě tady začal psát své první verše. V jeho tvorbě nalezneme mnoho berounských motivů. Pro rodné město je nepochybně nejvýznamnějším básníkem. Po vystudování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval jako úředník Všeobecného penzijního ústavu v Praze, po válce jako literární referent československého rozhlasu, šéfredaktor Literárních novin a časopisu Nový život. Během svého života přispíval i do mnohých periodik. Základními tématy jeho básní se stala láska, vztah k přírodě a k domovu. Tvorbu ovlivnily i cesty do skandinávských zemí, Řecka a oblasti kolem Černého moře. Je také autorem několika básnických sbírek pro děti. V 50. a 60. letech se prosadil zejména politicky angažovanou poezií.

Emanuel Fait Emanuel Fait (1854 - 1929)

pedagog a cestovatel
Dr. Emanuel Fait se narodil v Berouně a zemřel ve věku 75 let v Praze. Během svého života se mu podařilo uskutečnit velké množství výprav do celého světa, z nichž čerpal náměty pro své cestopisné publikace a časopisecké články. Původně profesor zeměpisu, který vyučoval mimo jiné na reálné škole v Rakovníku, procestoval celý svět. Aby více přiblížil jak veřejnosti, tak zejména studentům, atmosféru cestování, sepsal brožuru Máme-li cestovati, která se stala oslavou cestování. Dr. Emanuel Fait procestoval střední Evropu. V roce 1885 svůj zájem zaměřil na Rusko a Balkán. Pak následovala cesta do Asie, na Krym a do jižního Ruska. V roce 1891 poznal Libyjské pouště a po Nilu se dostal až do Asuánu a Wádí Halfy v Důlní Núbii. V pouštní krajině Alžíru se zabýval měřením písečných přesypů a dalších pouštních útvarů. V roce 1902 se přeplavil přes Černé moře na Kavkaz a poté se dostal do Tbilisi. Jeho cesta do Jugoslávie, kterou uskutečnil v letech 1922 - 1924 byla jeho poslední.

 Jaroslav Goldmann (1934 - 1995)

výtvarník, zpěvák, herec, konferenciér
Jaroslav Goldmann se narodil v Berouně. Vystudoval Střední uměleckou školu Václava Hollara v Praze. Byl velice činnorodý. Na berounských školách vyučoval výtvarnou výchovu. Zpíval v kostele i s tanečním orchestrem na zábavách a plesech, hrál divadlo na Plzeňce, zúčastňoval se náboženského života, ale hlavně maloval. Spousta jeho obrazů z Berouna i z Berounska dodnes těší mnohé přátele umění. Jeho obrazy zdobí i slavnostní prostory berounské radnice. S výtvarníky Karlem Součkem a Janem Trambou založili v roce 1960 tvůrčí skupinu GST 60 a společně vystavovali.

 František Hampl (1901 – 1977)

novinář, prozaik, profesor
Profesor obchodní nauky, právní nauky, účetnictví a administrativy, František Hampl, učil v Berouně v letech 1924 – 1945. Byl specialistou na účetnictví, pracoval též jako revizor Městské spořitelny a revidoval účetnictví okresní nemocnice. Jeho největší láskou však byla literatura. Povídky z knihy Mezi berounskými branami vytváří plastický obraz života ve městě v průběhu několika století. Již ve třicátých letech napsal knihu povídek Mezi berounskými branami. Řadu časopiseckých novel později vydal knižně (Poznamenaní, Červánky, Sluneční hodiny). Věnoval se osudům českých spisovatelů, kterým věnoval dvě antologiernul věnoval revolučnímu roku 1848. Jeho nejobsáhlejším dílem je románová kronika Pernerové o prvním staviteli železnic u nás. Kromě toho je autorem mnoha odborných učebnic. V roce 1945, po návratu z koncentračního tábora odešel přednášet na Vysokou školu ekonomickou v Praze.

 Alois Herout (1860 – 1943)

pedagog a tvůrce českého těsnopisu
Berounský rodák Alois Herout po maturitě na akademickém gymnaziu vystudoval klasickou filologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde získal doktorát z filozofie. Poté působil jako středoškolský profesor a ředitel. Již na gymnáziu se začal věnovat těsnopisu, a to tehdejšímu Gabelsbergrovu převodu. Ve dvaceti letech pak složil zkoušku z komorního českého i německého těsnopisu a za dva roky poté i zkoušku učitelskou. V roce 1891 byl Herout zvolen členem Vědeckého sboru těsnopisného, čímž odstartovala jeho oficiální vědecká činnost v tomto oboru. Herout po několikaletém bádání předložil sboru svůj "Nový těsnopis český", který byl ostatními členy prohlášen za nejlepší. Herout se poté spojil s autorem druhé nejzdařilejší soustavy, Mikulíkem, a společně vytvořili soustavu pokud možno nejjednodušší, nejrychlopisnější a přesnou. Heroutova - Mikulíkova těsnopisná soustava byla 23. dubna 1921 ministrem školství a osvěty schválena a zavedena do škol. Během několika let byla soustava přeložena do dvanácti jazyků a jen s malými změnami se používá dodnes.

Josef Jungmann Josef Jungmann (1773 – 1847)

obrozenec a lingvista
Český národní buditel, jazykovědec a překladatel Josef Jungmann se narodil v rodině ševce v Hudlicích u Berouna. Do roku 1788 chodil do školy v Berouně a poté studoval na piaristském gymnáziu v Praze. Po maturitě vystudoval na pražské univerzitě filozofii a pokračoval na právech, které však nedokončil. Stal se učitelem na litoměřickém gymnáziu a poté ředitelem na gymnáziu v Praze. V roce 1840 byl zvolen rektorem pražské univerzity.
Jungmann se celý život pokoušel položit teoretické základy novému vývoji češtiny, což se mu víceméně podařilo. Jeho první významnou prací je Dvojí rozmlouvání o jazyku českém. S pomocí skupiny obrozenců, kterou tvořily významné osobnosti české vědy a literatury té doby, se mu podařilo vydat životní dílo - pětidílný Slovník česko-německý (120 000 hesel).
Napsal rovněž první českou čítanku a vydával první vědecký časopis v češtině (Krok). Přeložil velké množství děl z němčiny, francouzštiny a angličtiny.

Karel Kazda Karel Kazda (1889 - 1947)

profesor, historik, literát a hudebník
Karel Kazda pocházel ze Slaného. Na Karlově univerzitě vystudoval obor dějepis a zeměpis. Vedle historického bádání pro něj měla velký význam i hudba. Věnoval se jí od dětství a snažil se dosáhnout
mistrovství ve hře na housle. Jako hudebník se zabýval hudební historií. Do Berouna se přestěhoval v roce 1916 a začal vyučovat na reálném gymnáziu. Po třech letech nastoupil na nově otevřenou obchodní akademii a zde vyučoval dějepis, zeměpis i těsnopis. Když se v roce 1925 stal správcem městského muzea a neuspořádaných muzejních sbírek v Duslově vile, dal archivu a muzeu základní organizační strukturu. Z činnosti v archivu a muzeu vzešly jeho četné literární práce. Zabýval se i literárně historickými monografiemi regionálních osobností nebo významnými událostmi berounského regionu (např. zahájení činnosti okresního úřadu nebo založení berounské nemocnice). Profesor Karel Kazda zanechal našemu městu a kraji soubor prací, ke kterým se badatelé stále vracejí jako k serioznímu historickému základu. 

Jaroslav Maria Jaroslav Maria (1870 - 1942)

advokát, spisovatel
Jaroslav Maria (vl. jménem Jaroslav Mayer) se narodil v početné rodině advokáta. Pocházel z německé části Švýcarska. V Praze vystudoval práva. Jako advokát působil v mnoha městech. V letech 1903 až 1908 pracoval v Berouně. Během heydrichiády byl v červenci 1942 zatčen, vězněn. V září 1942 byl odvezen do Osvětimi, kde po několika měsících zemřel.
Tvorba Jaroslava Marii vychází z naturalismu a dekadence 90. let. Jako podstatu života viděl zápas a jeho smyslem - zničení protivníka. Proto jeho dílo je zaměřeno na střety postav opačného charakteru nebo pohlaví. Dojde-li mezi nimi vzácně k splynutí, platí za to záhubou. V poválečném období upustil od tvorby dramatu a dal se na romanopiseckou dráhu. Kvůli jeho provokativní volbě témat včetně sebevědomé obhajobě vlastních názorů byl vtažen do mnoha veřejných konfliktů. V pozůstalosti zůstala autobiografie Já, jejíž sazba byla po autorově uvěznění rozmetána. V Berouně napsal díla: Dramatická sonata, dramata Irrlacherové, V exilu, Tristana a romány Werthera, Spravedlnost. Z dalších děl nelze opomenout např. Dekameron nebo Ďábelská nokturna.

 Viktor Palivec (1908 – 1989)

historik, spisovatel
Po maturitě na příbramské reálce studoval jeden rok na Vysoké škole báňské v Příbrami, poté pokračoval ve studiu v Praze na Univerzitě Karlově, kde studoval přírodní vědy, filozofii, dějiny a knihovnictví. Poté pracoval jako knihovník Ústřední lékařské knihovny a správce Lékařského muzea v Praze. Od 1946 působil v Berouně, kdy se do 1956 stal ředitelem Okresní lidové knihovny v Berouně a současně městským kronikářem, krátce i jako vedoucí archivu a místního muzea. Od r. 1956 pracoval v Národní knihovně v Praze. V Berouně žil až do r. 1964, poté se odstěhoval do Prahy. Je autorem kulturněhistorických a literárněhistorických prací, bibliografií, lyrických básní, próz, populárně naučných publikací pro mládež, místopisných prací aj. Ve své tvorbě se zaměřil především na Příbramsko, Berounsko a Křivoklátsko. Nejznámější díla jsou Literární místopis Berounska, Pověsti Zlatého koně, Křivoklátské pověsti nebo Lexikon české literatury.

Josef Poch Josef Poch (1899 - 1964)

berounský knihovník, kronikář, spisovatel, osvětový pracovník
Josef Poch se narodil 20. července roku 1899 v Berouně. Vystudoval reálné gymnázium v Berouně a Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Knihovnictví vystudoval na státní knihovnické škole v Praze. Od roku 1922 do 1945 působil v berounské knihovně jako profesionální knihovník, poté přestoupil na ministerstvo školství. Díky jeho obětavosti a píli se berounská knihovna dostala na velmi vysokou úroveň a patřila k nejlepším knihovnám Československa. Důkazem toho je vyslovené osobní uznání prezidentem T. G. Masarykem. V roce 1922 byl jmenován kronikářem města Berouna. Kroniku vzorně psal až do roku 1939. Z oboru knihovnictví vydal velké množství publikací, např. Knihovny a čítárny nebo Příručka pro nejmenší knihovny a jiné. Přednášel také na Státní knihovnické škole v Praze. Uspořádal řadu přednášek a kurzů pro knihovníky i širokou veřejnost. PhDr. Josef Poch byl významnou osobností nejen na poli knihovnictví, ale i v osvětové a kulturní činnosti na Podbrdsku. Byl členem redakce Podbrdského listu a redigoval Osvětový věstník Podbrdska, jehož prostřednictvím přispěl k rozvoji obecního kronikářství v celých Brdech. Přispíval články do mnohých časopisů a listů. Publikace Berounský Slavoš je jeho tiskem vydaná slavnostní řeč pronesená k 75. výročí založení zpěváckého spolku Slavoš.

Jan Preisler Jan Preisler (1872 – 1918)

malíř, profesor
Jan Preisler se narodil v rodině slévače pracujícího v železárnách v Králově Dvoře. Měšťanskou školu navštěvoval v Karlově Huti u Popovic, poté v Berouně, kde vzbudil pozornost svými výkresy i soukromými kresbami. Ředitel školy a další milovníci umění vyzvali Preislerovy rodiče, aby dali chlapce na studie do Prahy, a zaručili se, že ho budou finančně podporovat. Když mu bylo 15 let, odešel tedy studovat do Prahy na umělecko-průmyslovou školu. Již v době svých studií se podílel na publicistické aktivitě spolku Mánes. V roce 1903 se stal externím učitelem kresby aktu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1913 - 1918 pak působil jako profesor na Akademii výtvarných umění. Preislerovo dílo je poznamenáno věčnými návraty do rodného kraje. Ožívají v něm pohádkové touhy, melancholické nálady, erotické smutky a osudová traumata. Díla posledního období jsou poezií vyjádřenou pouze malířskými prostředky: vyváženou kompozicí, zjednodušenými tvary a intenzitou barev. Je pochován v rodinné hrobce na hřbitově v Králově Dvoře - Počaply.

 Heda Průchová (1904 – 1997)

prozaička, básnířka a textařka, advokátka
Studovala práva na Karlově univerzitě v Praze. Z Prahy se přistěhovala do Berouna a se svým manželem si zařídila společnou advokátní kancelář. V Berouně již zůstala. Psát začala až v důchodovém věku jako samouk. Když po těžké chorobě odešla do invalidního důchodu, začala publikovat. Je to autorka cestopisů, básní, fejetonů, povídek a pohádek, z nichž některé byly přeloženy do mnoha světových jazyků. Z pohádek je nejznámější Ptačí pohádka, kteru ilustrovala Alena Ladová. Spolupracovala i s Janem Schneeweisem, který zhudebnil její text Vezu, vezu kvítí.

Jan Schneeweis Jan Schneeweis (1904 – 1995)

hudební skladatel, sbormistr
U Jana se již od 5 let začalo projevovat mimořádné nadání pro hudbu. Začal se učit hře na housle, poté přibyl klavír. Komponovat začal asi ve 13 letech. Později svou pozornost obrátil k lidovým písním, zejména valašským a lašským. Na pražské univerzitě studoval čtyři roky filozofii, češtinu a němčinu. Poté nastoupil na mistrovskou školu kompoziční Pražské konzervatoře. Protože by hudbou se neuživil, zůstal u profese učitelské. V roce 1931 nastoupil jako profesor do učitelského ústavu v Hořovicích. Tak blíže poznal Podbrdsko, které ho ovlivnilo v jeho tvorbě. V roce 1940 se přestěhoval do Berouna. Zde vyučoval na místním gymnáziu až do roku 1964. Zakládal pěvecké kroužky, žákovské orchestry a skládal pro ně. Známé jsou jeho úpravy lidových písní. Za svoji činnost byl odměněn několika cenami a čestnými znaky. Pro náš kraj je pravděpodobně nejcennější jeho dílo Berounské motivy - písně Jaro v Talichově údolí, Pastorale, Ptačí ukolébavka, Podzim v Talichově údolí a Nad splavem Berounky. Václav Talich si těchto skladeb velice vážil.

 Čeněk Šercl (1843 – 1906)

lingvista a polyglot
Čeněk Šercl byl ve své době proslulý jazykovědec. Narodil se v Berouně. Přibližně v šestnácti letech se začal intenzívně učit cizím jazykům. Nejprve italsky, pak přidával další. Učil se především sám, protože kvůli omezeným prostředkům i nedostatku učitelů neměl jinou možnost. V roce 1865 ukončil studium práv. V té době znal už několik desítek evropských i asijských jazyků a mezi přáteli byl známý jako "český Mezzofanti". Prokázal znalosti třiceti jazyků Evropy i Asie, m.j. znal i romštinu a zlodějskou hantýrku. Od roku 1866 působil v Londýně, kde získal místo v Britském muzeu. Po dvou letech odcestoval do Ruska, kde již zůstal. Č. Šercl absolvoval orientální fakultu petrohradské univerzity a složil zkoušku ze sanskrtu (staroindický spisovný jazyk). Při studiu jazyků ruských národů se stal profesorem srovnávací jazykovědy v Charkově. Od roku 1885 se na univerzitě v Oděse zabýval studiem národů na Krymu. Vydal řadu jazykovědných prací v ruštině. Z jeho českých prací byla známá Mluvnice ruského jazyka a Základy lidské mluvy.

Václav Talich Václav Talich (1883 – 1961)

dirigent
Václav Talich by jedním z nejvýznamnějších českých dirigentů 20. století. Po vystudování houslové hry na Pražské konzervatoři měl angažmá jako dirigent, resp. koncertní mistr v Berlínské a Lublaňské filharmonii. Mezi světovými válkami působil v Anglii, Skotsku a Švédsku. Jeho osudy jsou spjaty zejména s orchestrem Národního divadla a Českou filharmonií, jejíchž interpretační úroveň pozvedl na světovou úroveň. Propagátor děl Dvořákových, Sukových a Smetanových žil v Berouně s různými přestávkami od roku 1936. Půvabné údolí nedaleko Berouna, kde V. Talich od roku 1936 pobýval a také zemřel, nese jeho jméno. Také ZUŠ Václava Talicha v Berouně byla pojmenována po tomto známém dirigentovi. Na počest slavného umělce se koná již od roku 1983 tradiční hudební festival – Talichův Beroun.