Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Městská památková zóna

pamatková zonaMěstská památková zóna byla v Berouně vyhlášena 10.září 1992. Do vlastní obnovy historického jádra se město pustilo o dva roky později. Postupně se podařilo s využitím státních, vlastních i soukromých zdrojů opravit desítky památek a historických objektů. V dubnu 2010 převzal ve Španělském sále Pražského hradu pro své město starosta Berouna Jiří Besser cenu za nejlepší realizaci Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón za rok 2009.
 
NOVĚ si zde můžete prohlédnout berounskou radnici.

vycházkový okruh


1 Na Nové

Husovo náměstí čp. 69
Měšťanský dům ze 14. století. Podle bývalého hostince nazývaný také Na Nové. V 16. století zde majitel domu, berounský purkmistr Matěj Střelec, vyráběl palné zbraně a provozoval hospodu zvanou U Střelců. V roce 1781 vojáci Kallenberského pluku ubytovaní v domě v noci o Vánocích pátrali po tabáku uloženém na půdě a z neopatrnosti založili oheň. Shořel dům čp. 69 a radnice. Na přelomu 18. a 19. století se totiž pěstoval v okolí Berouna pod dohledem státu tabák.




2 Radnice

Husovo náměstí čp. 68
Tuto stavbu zničil požár v roce 1544. Novou radnici v renesančním slohu vystavěl v letech 1560–1564 kameník Jiří Táborský. Na její zeleně natřené štíty namaloval obrazy malíř Jan z Prahy. Na střeše se nacházela věžička s radničním a biřickým zvonem. Na štítech a věžičce byli usazeni pozlacení císařští orli. V přízemí byl klenutý mázhaus radního šenku, jehož střed tvořil mohutný mramorový sloup podpírající klenbu. V patře se nacházela velká radní síň a tzv. zelená světnice, čalouněná zeleným suknem a obložená dubovými deskami. Na nádvoří radnice byly konírna, kurník, sladovna a městská šatlava. Tyto stavby poničily požáry v letech 1599 a 1735. Po požáru v roce 1735 byla nová radnice postavena stavitelem Václavem Bíšovcem v barokním slohu. Další úpravu prodělala radnice po požáru v roce 1781. Její podobu z roku 1781 můžeme vidět na starých fotografiích. V roce 1867 se městský úřad z radnice odstěhoval do obecního domu U Černého koně a do budovy byla umístěna chlapecká škola, později zde byla kasárna zemské obrany. V roce 1903 byla provedena nákladná rekonstrukce areálu staré radnice. Podle plánů berounského rodáka Františka Coufala byla hlavní budova s průčelím na náměstí přestavěna v novobarokním slohu. Dekoraci hlavní budovy provedl sochař Vilém Amort. K výzdobě reprezentačních místností použil místní motivy, trilobity a skřítka Klepáčka. Zadní trakt, který sloužil jako pivovar, byl zbořen a na jeho místě postavena nová budova. V roce 1998 byla provedena nová úprava radnice. Její areál byl doplněn proskleným křídlem.


3 Pražská brána

Pražská brána nebo také Dolní brána zesilovala obranný systém města na východní straně a je prakticky kopií protější Plzeňské brány. Do ní ústila zemská cesta od Prahy, která před bránou překračovala most přes řeku Berounku. Po roce 1842 byla tato komunikace přeložena za hradby na severní straně města.


4 Městské hradby

Berounské hradby jsou výjimečnou památkou středověké fortifikace v Čechách. Byly vybudovány za vlády Václava II. Obtáčely město o celkové délce 1170 metrů. Výška hradeb se pohybovala od 9 metrů na severní a severozápadní straně města až po 6,5 metru na březích Berounky a Litavky. Šířka zdi byla 2 metry u paty a 1 metr u koruny.


5 Dům čp. 77

Husovo náměstí
Měšťanský dům byl nazýván podle jména majitelů Máchovna. Při pobytu ruských vojáků ve městě v roce 1798 se pro ně v tomto domě konaly pravoslavné bohoslužby. V letech 1852 až 1939 zde bylo centrum berounské židovské obce (modlitebna, židovská škola a byt rabína). Židovská škola byla zrušena v roce 1913. Po druhé světové válce byla budova sídlem lidové školy umění. V roce 1994 byl dům vrácen Židovské obci v Praze


6 U Černého orla

Husovo náměstí čp. 79
Měšťanský dům, od středověku nazývaný U Černého orla podle hostince. Zde bývaly ubytovávány významné osobnosti, například královský podkomoří, když obnovoval městskou radu. Ve 2. polovině 16. století byl dům přestavěn. V roce 1935 byl upravován, zároveň byla v přízemí snesena původní klenba. V patře se dochovaly zbytky renesančních stropů.


7 Český dvůr

Husovo náměstí čp. 86
Na spáleništi dvou domů ze třicetileté války v roce 1720 vystavěl kamenný dům s hostinskou živností císařský rychtář a berounský poštmistr Samuel Vilém Presl ze Švertsberka. V hostinci, který od založení nese název Český dvůr, bývaly hoštěny vzácné návštěvy.


8 Jenštejnský dům

Husovo náměstí čp. 87
Jenštejnský dům patří k historicky nejstarším a architektonicky nejcennějším měšťanským domům v Berouně. Na první pohled zaujme renesančním portálem z červeného vápence s latinským nápisem: Benedic Domine Domum istam et omnes habitantes in ea. Henricus Cžižek de Genstein Gratae posteritati.


9 Salátovský dům

Husovo náměstí čp. 88
Salátovský dům se nachází v historické zástavbě řadových štítových domů v horní části berounského náměstí. V roce 1643 jej koupila bohatá berounská měšťanka Alžběta Salátová, v té době též majitelka sousedního Jenštejnského domu. Po přestavbě po požáru města v roce 1735 má dům nízký barokní štít nad vysokou atikou se dvěma obdélníkovými okny.


10 Frišmanovský dům

Husovo náměstí čp. 89
Na místě domu vypáleného Švédy v roce 1639 nechal postavit po roce 1654 Matouš Frišman z Ehrenkronu dům a po něm nese jméno Frišmanovský. Pozdně barokní fasáda pochází po adaptaci domu ze druhé čtvrtiny 18. století. Patrové průčelí má volutový štít, okna v patře jsou v levé ose zdvojená, se stříškovými římsami.


11 U Tří korun

Husovo náměstí čp. 90
Zpustlý dům koupil křivoklátský hejtman Jan Fridrich Clanner z Engelshofenu a dal jej v letech 1683–1684 přestavět „ve vlašském slohu“. Ač byl v pozdějších letech upravován, fasáda s dvojicí volutových štítů pochází z roku 1684. Podle červeného nátěru novostavby se domu říkalo „červený“.


12 Plzeňská brána

Plzeňská brána nebo také Horní brána patřila k nejvýznamnějším článkům městského opevnění. Do roku 1842 procházela branou zemská cesta z Plzně do Prahy. Dvoupatrová věžovitá brána má půdorys 10,3 x 9,6 metru a svou výškou zastupovala městskou hlásku. Síla zdi brány je 2,3 metru.


13 Kostel sv. Jakuba

Seydlovo náměstí
Trojlodní děkanský kostel Sv. Jakuba Většího pochází z doby založení města a patřil, jak vidíme na starých vedutách, vedle věžovitých bran k dominantě v panoramatu města. V roce 1543 byl přestavěn a rozšířen. Z této přestavby se dochoval presbytář, zákristie a v západní předsíni svorník klenby s vyobrazením městského znaku z roku 1543.
V roce 1599 kostel vyhořel a byl až na zvonici obnoven v roce 1606. Novou zvonici vybudoval v letech 1677–1683 pražský stavitel Václav Kapoun. Barokní ráz získal chrám po přestavbě v roce 1736. V letech 1770–1771 byly postaveny nad pobočnými loděmi empory. Důkladnou obnovou prošel kostel i jeho vnitřní vybavení za vedení známého architekta Josefa Fanty v letech 1903–1907. Většina vnitřního zařízení kostela pochází až z doby po požáru chrámu v roce 1735. K nejhodnotnějším památkám patří obrazy malíře Jana Petra Molitora, a to obraz sv. Jakuba na hlavním oltáři a obraz sv. Jana Nepomuckého na oltáři téhož světce v levé chrámové lodi. Dále obraz Snímání Krista s kříže od neznámého malíře Van Dyckova okruhu, který se nachází na oltáři Božího hrobu v téže lodi. Sochy na hlavním oltáři a oltáři sv. Josefa, který je v hlavní lodi vlevo při druhém pilíři, vytvořil některý ze žáků sochaře Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Rokoková kazatelna z roku 1754 je dílem pražského řezbáře Josefa Šnábla. Historicky hodnotná je cínová křtitelnice z roku 1606 od Matouše Fleminka z Rakovníka. Na východní straně kostela je umístěna železná deska manželů Hanikových s litinovým krucifixem z konstitučního roku 1848. Nad vchodem na kruchtu je deska zakladatele městské hudební školy a varhaníka Martina Podstatného.


14 Morový sloup

Seydlovo náměstí
Byl postaven v roce 1681 na památku obětí moru, který řádil ve městě v roce 1680. Na stěnách kaplice jsou zasklené obrazy Panny Marie, sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého a sv. Ludmily z roku 1936.


15 Areál děkanství

Seydlovo náměstí čp. 24
Patrová budova byla postavena po požáru v roce 1737 v barokním slohu. Její gotickou předchůdkyni připomínají pouze sklepy s valenou klenbou. Součástí areálu je tzv. kaplanka, která byla rekonstruována na počátku 20. století. Na její fasádě je pamětní deska buditele a historika, berounského rodáka, děkana P. Josefa Antonína Seydla od sochaře Zdeňka Dvořáka.


16 Muzeum berounské keramiky

Zámečnická ulice čp. 14
Dům představuje dochovaný typ obydlí chudších obyvatel města, kteří od 16. století postupně zastavovali prostor u městských hradeb. Dům byl postaven okolo roku 1720 na ruinách. V berní rule z roku 1654 je poznamenáno o domech postavených podél hradeb v okolí děkanství: „25 domů od 60. let je pustých, kdo v nich bejval neb se jmenoval pamětníka není.“ Od poloviny 18. století dům vlastnila rodina Reinových, a proto se také v městských písemnostech dům pojmenovává domem Reinovským. Dům prošel několika přestavbami. Dnešní vzhled získal po adaptaci po roce 1810. Další velké úpravy, hlavně vnitřních prostor, byly provedeny na přelomu 19. a 20. století. Od roku 2015 je v domě a přilehlé zahradě Muzeum berounské keramiky. Muzeum dokumentuje bohatou historii berounského hrnčířství.


17 Dům čp. 41

Husovo náměstí
Původně barokní měšťanský dům byl v první polovině 19. století přestavěn. Pod budovou jsou zachovány dva velké gotické sklepy. Fasádu zdobí okna s profilovanými šambránami a dvěma pilastry s volutovou hlavicí nesoucí podokapní římsu. Od poloviny 17. století vlastnila dům rodina Fussů.


18 Dům čp. 43

Husovo náměstí
Měšťanský barokní dům byl v roce 1912 upraven pro potřeby Evangelické církve augsburského vyznání (dnes Českobratrské církve evangelické). V roce 1938 byl na budově postaven nový štít. Autory výzdoby štítu jsou sochař Zdeněk Dvořák, malíř Miloš Antonovič a berounský rodák, architekt Jan Slavík.


19 Pomník Mistra Jana Husa

Husovo náměstí
Pomník M. Jana Husa byl postaven v roce 1908 Spolkem pro zbudování pomníku M. Jana Husi. Pomník je dílem berounských rodáků Františka Velíška a Josefa Kvasničky.


20 Pomník padlým v první světové válce

Husovo náměstí
Pomník obětem bojů v první světové válce vytvořil v roce 1924 sochař Karel Opatrný. Z bojišť a lazaretů se nevrátilo 242 berounských mužů. Socha na pomníku symbolizuje Čestnou smrt.


21 Kašna se sochou sv. Jana Nepomuckého

Husovo náměstí
Barokní kašna z roku 1729, kterou vytvořili kameník Jan Slezák a sochař Martin de Majos s kopií sochy sv. Jana Nepomuckého od sochaře Petra Vitvara. Originál sochy je uložen v Muzeu Českého krasu.


22 Čertovka

Romantické zákoutí na umělém rameni řeky Berounky je nazýváno Čertovka. Původně byl náhon vybudován jako součást městského opevnění. Vytváří spolu s hlavním tokem řeky ostrov, na kterém bylo ve středověku vystavěno několik mlýnů. Podle nich je ve starých městských záznamech říční rameno nazýváno také Mlýnská strouha. Do dnešních dnů se dochovaly tři mlýny. Hořejší ostrovní dnes nese název podle majitele Křížův. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1437. Druhý mlýn byl Dolní ostrovní, nyní Zajíčkův. Také o něm je první zmínka z roku 1437. Třetím byl Panský mlýn, jehož dvoupatrová budova shořela o silvestrovské noci 1963. Zbytek objektu Panského mlýna dnes slouží ke komerčním účelům.


23 Zajíčkův mlýn

ulice Na Ostrově čp. 2
Mlýn se připomíná již v roce 1437 jako dřevěný dolejší ostrovní mlýn. V 17. století měl vedle mlecího zařízení i pilu a stoupu. Byl několikrát vážně poškozen požáry a povodněmi. Dne 3. prosince 1764 se mlynáři Václavu Podleskému narodila dcera Tekla, která se proslavila jako operní pěvkyně evropského významu pod jménem Podleská-Batková.


24 Berounka

Řeka Berounka vzniká soutokem Mže a Radbuzy. Je dlouhá 137 km a vlévá se v Lahovicích do Vltavy. Původní název řeky byl Mže. Kosmas ve své kronice ji nazývá Msa nebo Misa. Název Berounka jí dal plzeňský kronikář Jan Tanner. Ve své kronice napsal: „Mže, když minula město Beroun, změnivši jméno, pod novým názvem Berounka do Vltavy se vlévá.“ K ustálení a rozšíření názvu Berounka nejvíce přispěla velká mapa Čech z roku 1720 od Jana Kryštofa Müllera. Řeka přinesla do Berouna řadu povodní. První podrobné zprávy a popisy povodní, katastrof, které Beroun navštěvují do dnešních dnů, máme ze 17. století. Nejzhoubnější velká voda udeřila na Beroun v roce 1872. Zaplavila tři čtvrtiny města a napáchala velké škody. Výšku hladiny vody na náměstí označuje litinová tabulka umístěná na Jenštejnském domě. Poslední velká povodeň postihla město v srpnu 2002. Pod vodou se octly části města včetně náměstí. Škody se odhadovaly na 600 milionů korun. Naopak klidná řeka byla a je rájem rybářů a dnes i vodáků. Každoročně se na řece v Berouně pořádají závody dračích lodí a vodácký maraton.


26 Lehké opevnění řopík

Václavské náměstí
Pevnůstka, oficiálně označovaná jako LO vz. 37 A-160 Z (zesílená varianta lehkého opevnění vzor 1937, typ A, úhel palby 160°). Objekt byl součástí opevnění, které mělo chránit Prahu. Byl vybudován v roce 1938.


25 Protipovodňová opatření

Devastující povodeň v roce 2002 na řekách Berounce a Litavce dala podnět k vypracování programu „Podpora prevence před povodněmi II“. V rámci tohoto programu, na podnět města Berouna, vybudovalo Povodí Vltavy, státní podnik, protipovodňová opatření za 125 milionů Kč. Celková délka protipovodňových opatření je 3 km. Pevné zdi s prvky mobilního hrazení ochrání městskou zástavbu na levém břehu Berounky v ulici Na Hrázi, na pravém břehu Berounky pod mostem Míru a na levém břehu Litavky u zimního stadionu. Protipovodňová opatření byla vybudována v letech 2012–2014 a do provozu byla uvedena 26. 9. 2014.


27 Jez a malá vodní elektrárna

Moderní pohyblivý jez přes řeku Berounku byl postaven v letech 2010–2011. Stojí na místě starého jezu, jehož první vyobrazení můžeme vidět na rytině Berouna z roku 1602 od J. Willenberka. Nynější jez je 2,5 metru vysoký a 90 metrů široký. Tvoří jej tři oddělená pole. Jez je schopen regulovat hladinu vody nadjezí, a tak po určitou dobu zadržovat, nebo urychlit průtok vody. Vodní dílo je součástí protipovodňových opatření města. Na levém břehu u jezu je malá vodní elektrárna a rybí přechod. Malá vodní elektrárna byla vybudována současně s jezem. Čtyři Kaplanovy turbíny elektrárny dávají výkon 720 kW. Stavbu malé vodní elektrárny financovala a provozuje společnost RenoEnergie, a. s. Rybí přechod o délce 130 metrů je přírodního typu a umožňuje oboustrannou migraci vodních živočichů.


28 Duslova vila

ulice Politických vězňů čp. 203
Pro průmyslníka a mecenáše Martina Dusla navrhl v roce 1890 významný pražský architekt Antonín Wiehl vilu v pseudorenesančním slohu. Patrový dům s mansardovou střechou je směrem do zahrady protažen o zasklenou přízemní lodžii. V roce 1924 koupilo vilu město Beroun a umístilo sem městskou knihovnu a muzejní sbírky.


29 Dům čp. 64

Husovo náměstí
Na místě starého měšťanského domu vyrostla v roce 1928 budova městské spořitelny. Dvoupodlažní stavba s mansardovým patrem je postavena podle plánů pražského architekta Jaroslava Rösslera. Autorem plastické výzdoby je sochař Josef Palouš. V domě byla v letech 1765–1888 první veřejná lékárna U Zlatého orla.


30 Dům čp. 20

ulice Politických vězňů
Budova byla postavena v letech 1938–1941 pro potřeby nově založeného okresního úřadu. Autory projektu byli pražští architekti Ferdinand Balcárek a Karel Kopp. Sídlem okresní politické správy byla budova až do roku 2002.


31 Pomník obětem 2. světové války

ulice Politických vězňů
Památník je vysoký 5 m a zobrazuje postavu ženy s dítětem, které drží v ruce lipovou ratolest. Autorem pomníku, který byl odhalen v květnu 1952, je sochař Jindřich Severa. Pomník stojí u pobočné budovy městského úřadu na třídě Politických vězňů.


32 Městské kino

Politických vězňů čp. 445
V roce 1914 postavil stavitel Josef Jelínek na místě městského příkopu kinematografické divadlo. V březnu téhož roku bylo otevřeno pro veřejnost pod názvem Bio Excelsior a v této budově existuje dodnes. Od roku 1930, po instalování zvukové aparatury, byly promítány zvukové filmy. V roce 1945 bylo kino znárodněno a z Bia Excelsior se stalo Kino Stalingrad. V roce 1957 prošlo kino modernizací, bylo zavedeno promítání širokoúhlých filmů a přešlo do vlastnictví města. V roce 1968 bylo přejmenováno na Kino Mír. Nyní nese název Městské kino Beroun. V současné době je jediným kinem v regionu s 3D projekcí a je vybaveno moderním zvukovým systémem Dolby Digital Surround EX.


33 Stará pošta

Plzeňská čp. 27
Patrový barokní dům ze druhé třetiny 18. století s nádvorním křídlem. Průčelí budovy má plochý střední rizalit s vjezdem se štukovou výzdobou. V letech 1845–1935 zde sídlila berounská pošta, a proto je v písemnostech nazýván Stará pošta.


34 Jungmannova základní škola

Plzeňská ulice čp. 30
Školní budova byla postavena v letech 1883–1884. V těchto místech se v 18. století nacházel dvůr nazývaný po majiteli Šoušovský. V roce 1773 byla založena na místě dvora piaristická rezidence. Při ní byla zřízena škola o dvou třídách. Školu navštěvovali významní čeští obrozenci.


38 Městská hora

Na vrchu 291 m n. m. bylo ve středověku vybudováno mohutné předsunuté opevnění. Podle množství pozemků, které vlastnila církev, se vrcholu říkalo Kněží hora. Od 80. let 19. století byla Městská hora postupně přeměňována péčí okrašlovacího spolku a Klubu českých turistů na lesopark.


35 Kostel Zvěstování Panny Marie

Plzeňská ulice
Za velkého moru v roce 1520 založili konšelé nový hřbitov na bývalé louce Anny Příbramské. O pět let později byl u něho postaven jednolodní kostel zasvěcený Zvěstování Panny Marie. Vzhledem k jeho poloze za městskou branou je nazýván „Zábranský“. V roce 1566 byla ke kostelu přistavěna dřevěná zvonice.


36 KD Plzeňka

Plzeňská ulice čp. 83
Klasicistní stavba bývalého zájezdního hostince z první poloviny 19. století. V patře je hlavní sál s předloženým balkonem na krakorcích. V prostorách sálu se odehrávala většina významných kulturních a politických akcí ve městě. V roce 1850 se zde uskutečnily první obecní volby a v roce 1862 tu koncertoval ve prospěch stavby Národního divadla Bedřich Smetana.


37 Židovský hřbitov

ulice Pod Homolkou
Židovský hřbitov byl založen v roce 1886. Dochovalo se 130 náhrobních kamenů. Hřbitov byl používán i po druhé světové válce. U vchodu se dochoval dům č. p. 186 z konce 19. století, ve kterém byla tahara (místnost, kde byli nebožtíci rituálně očištěni) a byt hrobníka.


39 Talichova turistická stezka

Talichova turistická stezka byla nazvána na počest vynikajícího dirigenta Václava Talicha, který zde pobýval, a otevřena byla v říjnu 2012 u příležitosti 30. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun. Pětikilometrová trasa provede návštěvníky údolím Bradatek po úbočí vrchu Ostrý, kde bývala dřevěná rozhledna, kterou nechal vybudovat v roce 1891 průmyslník Martin Dusl. Z Ostrého vede cesta k obci Zdejcina, která se poprvé připomíná jako Kdyčina v roce 1325. Nedaleko odtud je Lísek, kde se od roku 1810 dolovalo uhlí. Cesta dále pokračuje na vrchol Děd (492 m), dříve zvaný Bílá hora. Tam se nachází zděná rozhledna z roku 1893 vysoká 12 m. Z Dědu vede stezka po hřebeni ke Kapli Bolestné Panny Marie. Pseudogotická kaple pochází z let 1894–1895, plány vypracoval architekt Josef Mocker.


40 Talichova vila

Talichovo údolí čp. 232
V zalesněném údolí Brdatky postupně vybudoval berounský okrašlovací spolek s Klubem českých turistů lesopark. V roce 1936 koupil secesní vilu od stavitele Františka Dudy významný český dirigent Václav Talich. V roce 1958 byla část údolí, kde stojí umělcova vila, pojmenována na jeho počest Talichovým údolím.


41 Rozhledna na Dědu

Na vrcholu Děd 492 m n. m. vystavěl Klub českých turistů s pomocí okrašlovacího spolku kamennou 12 m vysokou rozhlednu. V majetku města je od roku 2013.


42 Kaple Bolestné Panny Marie

Samota U studánky
V roce 1724 byla nad pramenem zázračné vody vybudována kaple. V letech 1733–1786 žili u kaple poustevníci. Kaple i poustevna byly zrušeny v roce 1787 nařízením císaře Josefa II. V letech 1894–1895 byla kaple obnovena a postavena v pseudogotickém slohu podle plánů významného architekta a renovátora hradu Karlštejna Josefa Mockera.


43 Městský hřbitov

Nový hřbitov byl založen v roce 1904 a vysvěcen na den sv. Václava téhož roku. Hřbitovní kapli a další stavby projektoval František Coufal. Na hřbitově je pochována řada významných osobností z Berouna a okolí, jako například dirigent a profesor Václav Talich, skladatel Josef Toman, spisovatelé František Hampl, Jaroslav Pasovský, Josef Vladyka, Heda Průchová nebo historici P. Antonín Seydl, Karel Kazda a výtvarníci Jaroslav Goldman, Josef Suchý a Václav Živec.