Obsah

Beroun se sklonil před obětmi procesu se skupinou Milady Horákové

Typ: ostatní
Výročí popravy Milady Horákové a dalších osob obviněných v procesu s vedením záškodnického spiknutí proti republice vychází letos na neděli 27. června.

Starostka Soňa Chalupová společně s místostarostou Michalem Mišinou se obětem tohoto zrůdného komunistického procesu poklonili již v pátek 25. června a u pamětní desky věnované obětem komunismu pověsili věnec. Nyní je na každém z nás, abychom zavzpomínali a připomněli si i temné okamžiky naší historie. A abychom tyto znalosti předávali dál, dětem a vnoučatům. Protože neznalost dějin může znamenat, že se bude historie opakovat.

 

Připomeňme si tedy několik zásadních fakt o procesu se skupinou v čele s Miladou Horákovou.

Proces se skupinou Milady Horákové, zvaný též proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice se skupinou Dr. Milady Horákové či proces s Miladou Horákovou a spol., byl největší a nejvýznamnější vykonstruovaný politický monstrproces v komunistickém Československu. Proces probíhal od 31. května do 8. června 1950.

 

Proces je označován jako největší, protože na hlavní skupinu byly navázány desítky dalších následných procesů po celé republice a počet obžalovaných dosáhl čísla 639. Všechny tyto procesy tvořily dohromady jeden celek. Výsledkem hlavního procesu s Miladou Horákovou byly čtyři justiční vraždy. Včetně následných procesů však bylo uděleno celkem 10 trestů smrti, 48 doživotních trestů a další tresty odnětí svobody v souhrnné délce 7830 let. Byl to jediný ze stovek politických procesů z doby po únoru 1948, ve kterém byla k smrti odsouzena a následně opravdu popravena žena.

 

Již před procesem s Dr. Horákovou byly dne 5. listopadu 1949 vykonány rovněž tresty smrti nad představiteli skupin nestraníků Vratislavem Polesným, Vratislavem Jandou, Josefem Charvátem, Emanuelem Čančíkem, Květoslavem Prokešem a Jaroslavem Borkovcem (bratr prvního vyšetřovatele kauzy Jana Masaryka JUDr. Zdeňka Borkovce, jemuž byl případ odejmut a předán StB) odsouzenými v souvislosti s přípravou údajného květnového protikomunistického povstání v roce 1949. Tato poprava byla první hromadnou justiční vraždou nového totalitního komunistického režimu a předznamenala, jak bude nastávající proces se skupinou Milady Horákové vypadat.

 

Byl to dále první velký politický proces, na jehož přípravě se velmi významně podíleli sovětští poradci (v tomto případě poradci Lichačev a Makarov). Poprvé v něm byly používány předem připravené scénáře výpovědí a režijní knihy soudního přelíčení.

Ač se všichni odvolali, rozsudek byl potvrzen a neuspěla ani žádost o milost, kterou podali odsouzení k trestu smrti prezidentu Gottwaldovi. Sama Horáková podat žádost o milost odmítla, pokládala to za ponižující, souhlasila však, aby ji podal její advokát.Přestože světová veřejnost včetně známých vědců (Albert Einstein, Bertrand Russell, John Desmond Bernal) a umělců protestovala, Gottwald milost neudělil a nechal tak popravit i ženu, matku šestnáctileté dcery. Rozsudek byl vykonán 27. června 1950. Krátce poté se konaly tzv. následné procesy, které probíhaly i v dalších městech ČSR; v 35 procesech bylo souzeno 639 osob a uděleno 10 trestů smrti a 48 doživotních trestů.

Svůj poslední dopis, určený především rodině, napsala v den popravy ve 2:30 ráno. V něm mimo jiné prohlásila: „Je to zvláštní shoda okolností. Když se měla narodil Jana, udělala jí místo na světě naše máma. Teď dělám tu výměnu životů zase já. (…) Jdu s hlavou vztyčenou – musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co je jiného život než boj.“

 

 

Zdroj: wikipedie


Vytvořeno: 25. 6. 2021
Poslední aktualizace: 25. 6. 2021 10:50
Autor: