Rozhovor s berounským zlatým olympionikem Tomášem Macháčem: Těším se na setkání s mými berounskými fanoušky

S jakým očekáváním jste odjížděl do Paříže? Věřil jste na začátku, že by to mohlo cinknout?

Asi nějaké předpoklady na medaili byly od začátku, ale moc jsem si to nepřipouštěl a ani jsem na to nechtěl moc myslet. Každopádně když jsme se postupně v obou čtyřhrách blížili do čtvrtfinále, tak už to bylo jiné.  V obou kategoriích jsem měl šanci dostat se do finále, a to už to v hlavě máte. Ale v tu chvíli s očekáváním přišla i nervozita.

Ale na kurtu jste nervózně nepůsobil…

Musíme se s tím umět popasovat, ale na takto velkých turnajích to není jednoduché.

Co pro vás olympijské zlato znamená?

Euforie po získání olympijského zlata byla neskutečná. Znamená pro mě strašně moc. Ten zážitek je skvělý a nedá se popsat, to se musí prožít. Potkáváte jiné sportovce než tenisové, ti vám fandí a slaví s vámi a my zase prožíváme jejich sportovní úspěchy. A ta vlna euforie pokračuje i nyní, když jsem přijel do Montrealu. Všichni hráči včetně těch nejlepších, jako je Casper Ruud, Ben Shelton mi gratulují a považují to za velký úspěch, i když je to čtyřhra. Ale pro ně to znamená velký úspěch stejně jako pro mě.  Olympiáda je jednou za čtyři roky a získat z ní zlato… Zkrátka takových medailí není moc a pro mě je to pořád neskutečný pocit. Je to velká prestiž.

Co pro vás bylo během olympiády nejnáročnější?

Asi to časové vytížení. Každý den jsme chodili do olympijské vesnice v jednu ráno a usnul jsem tak kolem půl třetí. A pak samozřejmě finále, kdy jsme hráli o zlatou medaili a druhý den mě čekal další debl o bronz, ale na ten jsem spal pouze pět hodin. Za celých devět dní, kdy jsem v Paříži hrál, jsme navíc neměli jediný den volna, takže prostor na regeneraci nebyl žádný.

 Jaká je vaše další sportovní meta?

Momentálně jsem rád, že mohu hrát tyto velké turnaje, jako jsou tisícovky, Masters a podobné turnaje. Zde je pro mě cenné „urvat“ v singlu co nejvíc. Ale pokud bych měl říct, co je pro mě nyní největším cílem a co má pro mě hlavní význam, tak jsou to určitě grandslamy. Třeba kdyby se nám podařilo vyhrát Davis Cup, tak to je samozřejmě hodně cenný výsledek.

 Odměníte se nějak za získání zlaté olympijské medaile? Máte nějaké přání, které si chcete splnit?

Ještě nebyl prostor nad těmito věcmi přemýšlet, protože jsem z Paříže letěl rovnou do Kanady. Potřeboval jsem se vyrovnat s únavou, časovým posunem, sžít se s povrchem, takže zatím nebylo moc času. Ale vlastně samotná medaile je pro mě ten nejlepší olympijský suvenýr.

A teď trochu zabrousíme do minulosti. Kdy jste poprvé držel tenisovou raketu?

S tenisem jsem začínal zhruba v šesti letech.

Jaký byl váš tenisový vzor?

Abych řekl pravdu, tak jsem tenisový vzor asi neměl. Možná Federer... Pokud bychom se ale měli bavit o současnosti, tak každopádně musím jmenovat Novaka Djokoviće. Protože on pro tento sport poslední dobou dělá strašně moc a beru ho jako vzor i mimo kurt. Takže to je v současné době takový idol.

Byla někdy doba, kdy jste chtěl s tenisem skončit?

Měl jsem takovou osobní krizi, asi když mi bylo mezi 13 a 14 lety. Byl jsem vlastně ještě dítě a občas mně fakt vadilo, že jsem pořád pryč. Neustále jsem cestoval po světě, neměl jsem takové to normální dětství. Takže i touto dobou jsem si prošel, asi jako každý sportovec.

Máte vůbec nějaký volný čas a jak ho trávíte?

Když jsem ještě tolik necestoval, tak pro mě byla hlavní priorita trávit čas se svými blízkými. To platí pořád, jen toho času je opravdu málo. Z koníčků mám rád jízdu na kole, ale toho jsem se teď musel vzdát, protože kvůli neustálému cestování u sebe kolo nemám. Mám rád sport jako takový, rád si zahraji basket, fotbal, samozřejmě jako „hobík“. Ale teď skoro žádný volný čas nemám. Takže v tuto chvíli bych to viděl na nějaké filmy nebo seriály, zkrátka co se dá dělat po turnajích a relaxovat u toho. 

Na závěr bych se vás chtěla zeptat, co byste vzkázal svým fanouškům do svého rodného Berouna?

Chtěl bych strašně moc poděkovat mým fanouškům v Berouně, protože to pro mě moc znamená. Každopádně se těším, až přijedu z Ameriky a budeme moct oslavit společně zlatou medaili, kterou si s sebou vezmu. A budu rád, když co nejvíc fanoušků přijde a oslavíme to společně.

A kdy vás doma uvidíme?

Bohužel v nejbližší době je to bez šance. Teď jsem v Kanadě, pak přejíždím na další turnaj, takže vlastně až po US Open.

DOPRÁ ZPRÁVA PRO FANOUŠKY: S Tomášem Macháčem jsme se domluvili, že po jeho návratu do Berouna uspořádáme setkání, kde se s naším zlatým olympionikem budete moci setkat osobně. Vzhledem k probíhajícím turnajům nelze zatím termín určit přesně, bude to někdy na přelomu srpna a září. Až budeme vědět konkrétní termín, kdy se Tomáš vrací zpět do rodného města, dáme všem vědět prostřednictvím webových stránek a sociálních sítí.