Krušnoman

Po startovním skoku z mola se mi do brýlí dostala voda, a tak jsem se otočil na záda a vodu vylil. Chtěl jsem se vyhnout kolizím, a tak jsem plaval vlevo, v podstatě sólo. Z vody jsem lezl na 44. místě a po rychlém depu jsem se pořádně opřel do pedálů.

Po 1 km mě předjel Karel Jirák, povzbudili jsme se a každý jel svoje tempo – já rychlé a Karel raketové. Záhy mi zmizel z dohledu a na mě se přilepil Filip Kahoun. Sice říkal, že moje tempo je na něj moc vysoké, ale když vydržel za mnou první kopec, věděl jsem, že je na tom dobře.

Dost mě vystrašila situace, kdy jsem v prvním singlu z kopce zasunul teleskopickou sedlovku a nešla vysunout zpět. Prvních 200 m do kopce jsem jel jak na dětském kole s koleny skoro u prsou. Zachoval jsem klid a říkal si, že na kopci sesednu a zkusím ji vytáhnout silou. Naštěstí po několika promačkáních ovládací páčky se sedlovka vysunula. To mě hodně povzbudilo a šlapal jsem nadoraz.

Dost lidí jsem předjel, také mého soupeře Tondy Hlavizňu. Filip za mnou do kopce mi stačil vyprávět, že to jede jako teplotní trénink na Ironman Roth. Tak jsem si říkal, že mě asi chce psychicky rozhodit – má totiž o 20 kg více než já (66 kg). Nicméně jsem mu občas řekl, co nás na trase čeká, nebo na kterou stranu budeme odbočovat. Filip na to, že by mohl být i slepý, jak ho naviguji.

Občas jsme někoho i předjeli. Do technického singlu před námi najel Tomáš Přibil a připomenul se, že jsme spolu jeli na kole minulý týden na Dachsmanovi. Povzbudili jsme se a jelo mu to opravdu rychle. Já byl rád, že mi dělá traséra, ale držel jsem kontrolované riziko a on se pomalu začal vzdalovat.

Po posledním traverzu jsme dojeli skupinku asi pěti borců a jeli pekelné tempo, jelikož jsem na vršku posledního asi 400m stoupání chtěl být co nejvíce vepředu, aby nás technicky méně zdatní borci nebrzdili. Stejnou strategii měli asi i ostatní a tak jsme předjeli jen jednoho a dojeli konec skupinky s Kateřinou Ježkovou. V klidu jsme se za ní vyvezli a na závěrečné rovince začali s Filipem střídat ve vedení.

Celkově jsem měl pěkný 22. čas kola. S Filipem jsme se v depu povzbudili a po rozkousání Enervitové tablety, zapití a polití se vodou začal boj do kopce. Bylo to sice těžké, ale byl to stále běh.

Asi na 2. km mě doběhla Kačka Ježková a já se za ní zavěsil. Byl to opravdu boj – po rovině a z kopce mi Kačka utíkala, do kopce jsem ji vždy stáhl. Takto jsme běželi asi 2 km a pak v převážně klesající části se mi začala vzdalovat.

V jeden moment se zezadu ke mně doslova přiřítila Lada Štalzerová a přežehlila mě jak nedělní kalhoty do kostela! Měla jednoznačně nejrychlejší čas ze všech startujících. Ve strmých sebězích jsem neriskoval a hodně drobil krok. V posledním kilometru jsem to pěkně smažil a užíval si diváky. 20. čas běhu byl toho důkazem.

Cílovou bránu jsem si náležitě užil za komentování Marka Voby, který ze mě udělal „legendu triatlonu“. Smál jsem se od ucha k uchu.

Finišoval jsem na skvělém celkovém 25. místě (23. mezi muži) a 1. místě v kategorii s náskokem 13:50 min. Nemám to přesně spočtené, ale jisté je, že tento titul mistra ČR patří již do mé druhé desítky.

Pěkné fotky mám díky Hance. Poděkování patří Tomáši Langhammerovi a jeho partě za perfektně zorganizovaný závod a tratě, které ti nedají nic zadarmo, ale místy jsou i hravé. DÍKY!

Dalším závodem bude 28. 8. Terezínský triatlon. 

S pozdravem

František Bulava