Valachyman

Už v depu mě čekalo příjemné překvapení – kolo jsem měl vedle samotného Petra Vabrouška, legendy dlouhého triatlonu, se kterým jsme navíc byli ve stejné kategorii 50–59. Prohodili jsme pár vět a popřáli si hodně štěstí do závodu.

Startovalo se intervalově po 10 vteřinách. Plaval jsem čistě, přímo na bójky, a vyhnul se kolizím. Když jsem doběhl ke kolu, Michal Vabroušek zrovna depo opouštěl. Čekalo mě náročné 2,5km stoupání, které mi dalo pořádně zabrat. Michala jsem měl stále asi 15–20 sekund před sebou.

V technickém sjezdu plném kořenů mě vysokou rychlostí předjela jedna závodnice, tak jsem to pustil za ní. Michal v nejtěžších místech kolo tlačil, takže jsem ho předjel, ale v rovinatějším úseku mi to vrátil a postupně mi začal ujíždět. Šlapal jsem naplno, soustředil se sám na sebe a jel svoje maximum.

Ve sjezdech jsem šel na hraně. Po nájezdu na asfalt mě předjela závodnice s dresem "Horáková". Trochu mi ujela, ale rychlým během v depu jsem se dostal před ní.

V běhu jsem trpěl. Po cca 700 metrech mě Horáková předběhla a já se jí držel jako klíště. Za brodem potoka Bystřičky mi bohužel začala utíkat, ale závod jsem nevzdával.

Asi 1 km před cílem mě předběhla mladá závodnice z Triatlon klubu Brno. Její tým ji hlasitě povzbuzoval, takže jsem se hecnul a po pár desítkách metrů jí útok vrátil. Na asfaltovém úseku před závěrečnou terénní pasáží mi to však vrátila zpět. Držel jsem se jí zuby nehty a do cíle doběhl těsně za ní, úplně vyčerpaný. 

Výsledkem bylo 35. místo a 5. místo v docela nabité kategorii veteránů. Na bronz scházelo 2:49 min.

S výsledkem jsem spokojený – šel jsem nadoraz, chyby jsem neudělal, krizi jsem neměl. Akce byla výborně zorganizovaná a atmosféra v Bystřičce skvělá. Teď si dám krátký odpočinek v Nízkých Tatrách a pak hurá zpět do závodního tempa.

AUTOR ZPRÁVY: František Bulava