Významné osobnosti

 František Branislav (1900 – 1968)

básník a literární teoretik

František BranislavFrantišek Branislav (vlastním jménem František Blecha) se narodil v Berouně. Studoval na berounském reálném gymnáziu a právě tady začal psát své první verše. V jeho tvorbě nalezneme mnoho berounských motivů. Pro rodné město je nepochybně nejvýznamnějším básníkem. Po vystudování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval jako úředník Všeobecného penzijního ústavu v Praze, po válce jako literární referent československého rozhlasu, šéfredaktor Literárních novin a časopisu Nový život. Během svého života přispíval i do mnohých periodik. Základními tématy jeho básní se stala láska, vztah k přírodě a k domovu. Tvorbu ovlivnily i cesty do skandinávských zemí, Řecka a oblasti kolem Černého moře. Je také autorem několika básnických sbírek pro děti. V 50. a 60. letech se prosadil zejména politicky angažovanou poezií.

 Emanuel Fait (1854 - 1929)

pedagog a cestovatel

Emanuel FaitDr. Emanuel Fait se narodil v Berouně a zemřel ve věku 75 let v Praze. Během svého života se mu podařilo uskutečnit velké množství výprav do celého světa, z nichž čerpal náměty pro své cestopisné publikace a časopisecké články. Původně profesor zeměpisu, který vyučoval mimo jiné na reálné škole v Rakovníku, procestoval celý svět. Aby více přiblížil široké veřejnosti a zejména studentům atmosféru cestování, sepsal brožuru Máme-li cestovati, která se stala oslavou cestování. Dr. Emanuel Fait procestoval střední Evropu. V roce 1885 svůj zájem zaměřil na Rusko a Balkán. Pak následovala cesta do Asie, na Krym a do jižního Ruska. V roce 1891 poznal Libyjské pouště a po Nilu se dostal až do Asuánu a Wádí Halfy v Důlní Núbii. V pouštní krajině Alžíru se zabýval měřením písečných přesypů a dalších pouštních útvarů. V roce 1902 se přeplavil přes Černé moře na Kavkaz a poté se dostal do Tbilisi. Jeho cesta do Jugoslávie, kterou uskutečnil v letech 1922 - 1924 byla jeho poslední.

 Jaroslav Goldmann (1934 - 1995)

výtvarník, zpěvák, herec, konferenciér

Jaroslav Goldmann se narodil v Berouně. Vystudoval Střední uměleckou školu Václava Hollara v Praze. Byl velice činnorodý. Na berounských školách vyučoval výtvarnou výchovu. Zpíval v kostele i s tanečním orchestrem na zábavách a plesech, hrál divadlo na Plzeňce, zúčastňoval se náboženského života, ale hlavně maloval. Spousta jeho obrazů z Berouna i z Berounska dodnes těší mnohé přátele umění. Jeho obrazy zdobí i slavnostní prostory berounské radnice. S výtvarníky Karlem Součkem a Janem Trambou založili v roce 1960 tvůrčí skupinu GST 60 a společně vystavovali.

 František Hampl (1901 – 1977)

novinář, prozaik, profesor

Narozen v Týnci nad Labem roku 1901. Od roku 1912 navštěvoval reálku v Kutné Hoře, Praze a Pardubicích; po maturitě (1919) studoval na Vysoké škole obchodní v Praze, kde roku 1922 získal titul komerčního inženýra. Přesto se stal učitelem na obchodní škole v Praze a od roku 1924 na obchodní akademii v Berouně. V roce 1943 byl zatčen a za odbojovou činnost vězněn. Od roku 1945 učil v Praze, v roce 1953 byl krátce úředníkem ministerstva školství, v letech 1953–1970 působil na katedře pedagogiky Vysoké školy ekonomické a po odchodu do důchodu žil v Berouně. Celý život se také věnoval práci spisovatelské a novinářské. Lyrické básně v počátečním období vystřídaly literárně-historické monografie, neopomenul ani historický rok 1848 z pohledu literárního kritika. Regionální historie Hampla inspirovala mj. souborem povídek Mezi berounskými branami, zpracovávající historii Berounska od třicetileté války po druhou světovou válku nebo románová kronika Pernerové o rodu podnikatelů z rodného východočeského Polabí.

 Alois Herout (1860 – 1943)

pedagog a tvůrce českého těsnopisu

Berounský rodák Alois Herout po maturitě na akademickém gymnaziu vystudoval klasickou filologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde získal doktorát z filozofie. Poté působil jako středoškolský profesor a ředitel. Již na gymnáziu se začal věnovat těsnopisu, a to tehdejšímu Gabelsbergrovu převodu. Ve dvaceti letech pak složil zkoušku z komorního českého i německého těsnopisu a za dva roky poté i zkoušku učitelskou. V roce 1891 byl Herout zvolen členem Vědeckého sboru těsnopisného, čímž odstartovala jeho oficiální vědecká činnost v tomto oboru. Herout po několikaletém bádání předložil sboru svůj "Nový těsnopis český", který byl ostatními členy prohlášen za nejlepší. Herout se poté spojil s autorem druhé nejzdařilejší soustavy, Mikulíkem, a společně vytvořili soustavu pokud možno nejjednodušší, nejrychlopisnější a přesnou. Heroutova - Mikulíkova těsnopisná soustava byla 23. dubna 1921 ministrem školství a osvěty schválena a zavedena do škol. Během několika let byla soustava přeložena do dvanácti jazyků a jen s malými změnami se používá dodnes.

 Josef Jungmann (1773 – 1847)

obrozenec a lingvista

Josef JungmannČeský národní buditel, jazykovědec a překladatel Josef Jungmann se narodil v rodině ševce v Hudlicích u Berouna. Do roku 1788 chodil do školy v Berouně a poté studoval na piaristském gymnáziu v Praze. Po maturitě vystudoval na pražské univerzitě filozofii a pokračoval na právech, které však nedokončil. Stal se učitelem na litoměřickém gymnáziu a poté ředitelem na gymnáziu v Praze. V roce 1840 byl zvolen rektorem pražské univerzity. Jungman se celý
život pokoušel položit teoretické základy novému vývoji češtiny, což se mu víceméně podařilo. Jeho první významnou prací je Dvojí rozmlouvání o jazyku českém. S pomocí skupiny obrozenců, kterou tvořily významné osobnosti české vědy a literatury té doby, se mu podařilo vydat životní dílo - pětidílný Slovník česko-německý (120 000 hesel).
Napsal rovněž první českou čítanku a vydával první vědecký časopis v češtině (Krok). Přeložil velké množství děl z němčiny, francouzštiny a angličtiny.

 Karel Kazda (1889 - 1947)

profesor, historik, literát a hudebník

Karel KazdaKarel Kazda pocházel ze Slaného. Na Karlově univerzitě vystudoval obor dějepis a zeměpis. Vedle historického bádání pro něj měla velký význam i hudba. Věnoval se jí od dětství a snažil se dosáhnout
mistrovství ve hře na housle. Jako hudebník se zabýval hudební historií. Do Berouna se přestěhoval v roce 1916 a začal vyučovat na reálném gymnáziu. Po třech letech nastoupil na nově otevřenou obchodní akademii a zde vyučoval dějepis, zeměpis i těsnopis. Když se v roce 1925 stal správcem městského muzea a neuspořádaných muzejních sbírek v Duslově vile, dal archivu a muzeu základní organizační strukturu. Z činnosti v archivu a muzeu vzešly jeho četné literární práce. Zabýval se i literárně historickými monografiemi regionálních osobností nebo významnými událostmi berounského regionu (např. zahájení činnosti okresního úřadu nebo založení berounské nemocnice). Profesor Karel Kazda zanechal našemu městu a kraji soubor prací, ke kterým se badatelé stále vracejí jako k serioznímu historickému základu. 

 Jaroslav Maria (1870 - 1942)

advokát, spisovatel

Jaroslav MariaJaroslav Maria (vl. jménem Jaroslav Mayer) se narodil v početné rodině advokáta. Pocházel z německé části Švýcarska. V Praze vystudoval práva. Jako advokát působil v mnoha městech. V letech 1903 až 1908 pracoval v Berouně. Během heydrichiády byl v červenci 1942 zatčen, vězněn a v září 1942 byl odvezen do Osvětimi, kde po několika měsících zemřel.

Tvorba Jaroslava Marii vychází z naturalismu a dekadence 90. let. Jako podstatu života viděl zápas a jeho smyslem - zničení protivníka. Proto jeho dílo je zaměřeno na střety postav opačného charakteru nebo pohlaví. Dojde-li mezi nimi vzácně k splynutí, platí za to záhubou. V poválečném období upustil od tvorby dramatu a dal se na romanopiseckou dráhu. Kvůli jeho provokativní volbě témat včetně sebevědomé obhajobě vlastních názorů byl vtažen do mnoha veřejných konfliktů. V pozůstalosti zůstala autobiografie Já, jejíž sazba byla po autorově uvěznění rozmetána. V Berouně napsal díla: Dramatická sonata, dramata Irrlacherové, V exilu, Tristana a romány Werthera, Spravedlnost. Z dalších děl nelze opomenout např. Dekameron nebo Ďábelská nokturna.

 Viktor Palivec (1908 – 1989)

historik, spisovatel

Po maturitě na příbramské reálce studoval jeden rok na Vysoké škole báňské v Příbrami, poté pokračoval ve studiu v Praze na Univerzitě Karlově, kde studoval přírodní vědy, filozofii, dějiny a knihovnictví. Poté pracoval jako knihovník Ústřední lékařské knihovny a správce Lékařského muzea v Praze. Od 1946 působil v Berouně, kdy se do 1956 stal ředitelem Okresní lidové knihovny v Berouně a současně městským kronikářem, krátce i jako vedoucí archivu a místního muzea. Od r. 1956 pracoval v Národní knihovně v Praze. V Berouně žil až do r. 1964, poté se odstěhoval do Prahy. Je autorem kulturně-historických a literárně-historických prací, bibliografií, lyrických básní, próz, populárně naučných publikací pro mládež, místopisných prací aj. Ve své tvorbě se zaměřil především na Příbramsko, Berounsko a Křivoklátsko. Nejznámější díla jsou Literární místopis Berounska, Pověsti Zlatého koně, Křivoklátské pověsti nebo Lexikon české literatury.

 Josef Poch (1899 - 1964)

berounský knihovník, kronikář, spisovatel, osvětový pracovník

Josef PochJosef Poch se narodil 20. července roku 1899 v Berouně. Vystudoval reálné gymnázium v Berouně a Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Knihovnictví vystudoval na státní knihovnické škole v Praze. Od roku 1922 do 1945 působil v berounské knihovně jako profesionální knihovník, poté přestoupil na ministerstvo školství. Díky jeho obětavosti a píli se berounská knihovna dostala na velmi vysokou úroveň a patřila k nejlepším knihovnám Československa. Důkazem toho je vyslovené osobní uznání prezidentem T. G. Masarykem.

V roce 1922 byl jmenován kronikářem města Berouna. Kroniku vzorně psal až do roku 1939. Z oboru knihovnictví vydal velké množství publikací, např. Knihovny a čítárny nebo Příručka pro nejmenší knihovny a jiné. Přednášel také na Státní knihovnické škole v Praze. Uspořádal řadu přednášek a kurzů pro knihovníky i širokou veřejnost. PhDr. Josef Poch byl významnou osobností nejen na poli knihovnictví, ale i v osvětové a kulturní činnosti na Podbrdsku. Byl členem redakce Podbrdského listu a redigoval Osvětový věstník Podbrdska, jehož prostřednictvím přispěl k rozvoji obecního kronikářství v celých Brdech. Přispíval články do mnohých časopisů a listů. Publikace Berounský Slavoš je jeho tiskem vydaná slavnostní řeč pronesená k 75. výročí založení zpěváckého spolku Slavoš.

 Jan Preisler (1872 – 1918)

malíř, profesor

Jan PreislerJan Preisler se narodil v rodině slévače pracujícího v železárnách v Králově Dvoře. Měšťanskou školu navštěvoval v Karlově Huti u Popovic, poté v Berouně, kde vzbudil pozornost svými výkresy i soukromými kresbami. Ředitel školy a další milovníci umění vyzvali Janovo rodiče, aby dali chlapce na studie do Prahy, a zaručili se, že ho budou finančně podporovat. Když mu bylo 15 let, odešel tedy studovat do Prahy na umělecko-průmyslovou školu. Již v době svých studií se podílel na publicistické aktivitě spolku Mánes. V roce 1903 se stal externím učitelem kresby aktu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1913 - 1918 pak působil jako profesor na Akademii výtvarných umění.

Preislerovo dílo je poznamenáno věčnými návraty do rodného kraje. Ožívají v něm pohádkové touhy, melancholické nálady, erotické smutky a osudová traumata. Díla posledního období jsou poezií vyjádřenou pouze malířskými prostředky: vyváženou kompozicí, zjednodušenými tvary a intenzitou barev. Je pochován v rodinné hrobce na hřbitově v Králově Dvoře - Počaply.

 Heda Průchová (1904 – 1997)

prozaička, básnířka a textařka, advokátka

Studovala práva na Karlově univerzitě v Praze. Z Prahy se přistěhovala do Berouna a se svým manželem si zařídila společnou advokátní kancelář. V Berouně již zůstala. Psát začala až v důchodovém věku jako samouk. Když po těžké chorobě odešla do invalidního důchodu, začala publikovat. Je to autorka cestopisů, básní, fejetonů, povídek a pohádek, z nichž některé byly přeloženy do mnoha světových jazyků. Z pohádek je nejznámější Ptačí pohádka, kterou ilustrovala Alena Ladová. Spolupracovala i s Janem Schneeweisem, který zhudebnil její text Vezu, vezu kvítí.

 Jan Schneeweis (1904 – 1995)

hudební skladatel, sbormistr

Jan SchneeweisU Jana se již od 5 let začalo projevovat mimořádné nadání pro hudbu. Začal se učit hře na housle, poté přibyl klavír. Komponovat začal asi ve 13 letech. Později svou pozornost obrátil k lidovým písním, zejména valašským a lašským. Na pražské univerzitě studoval čtyři roky filozofii, češtinu a němčinu. Poté nastoupil na mistrovskou školu kompoziční Pražské konzervatoře. Protože by hudbou se neuživil, zůstal u profese učitelské. V roce 1931 nastoupil jako profesor do učitelského ústavu v Hořovicích. Tak blíže poznal Podbrdsko, které ho ovlivnilo v jeho tvorbě. V roce 1940 se přestěhoval do Berouna. Zde vyučoval na místním gymnáziu až do roku 1964. Zakládal pěvecké kroužky, žákovské orchestry a skládal pro ně. Známé jsou jeho úpravy lidových písní. Za svoji činnost byl odměněn několika cenami a čestnými znaky. Pro náš kraj je pravděpodobně nejcennější jeho dílo Berounské motivy - písně Jaro v Talichově údolí, Pastorale, Ptačí ukolébavka, Podzim v Talichově údolí a Nad splavem Berounky. Václav Talich si těchto skladeb velice vážil.

 Čeněk Šercl (1843 – 1906)

lingvista a polyglot

Čeněk Šercl byl ve své době proslulý jazykovědec. Narodil se v Berouně. Přibližně v šestnácti letech se začal intenzívně učit cizím jazykům. Nejprve italsky, pak přidával další. Učil se především sám, protože kvůli omezeným prostředkům i nedostatku učitelů neměl jinou možnost. V roce 1865 ukončil studium práv. V té době znal už několik desítek evropských i asijských jazyků a mezi přáteli byl známý jako "český Mezzofanti". Prokázal znalosti třiceti jazyků Evropy i Asie, m.j. znal i romštinu a zlodějskou hantýrku. Od roku 1866 působil v Londýně, kde získal místo v Britském muzeu. Po dvou letech odcestoval do Ruska, kde již zůstal. Č. Šercl absolvoval orientální fakultu petrohradské univerzity a složil zkoušku ze sanskrtu (staroindický spisovný jazyk). Při studiu jazyků ruských národů se stal profesorem srovnávací jazykovědy v Charkově. Od roku 1885 se na univerzitě v Oděse zabýval studiem národů na Krymu. Vydal řadu jazykovědných prací v ruštině. Z jeho českých prací byla známá Mluvnice ruského jazyka a Základy lidské mluvy.

 Václav Talich (1883 – 1961)

dirigent

Václav TalichVáclav Talich by jedním z nejvýznamnějších českých dirigentů 20. století. Po vystudování houslové hry na Pražské konzervatoři měl angažmá jako dirigent, resp. koncertní mistr v Berlínské a Lublaňské filharmonii. Mezi světovými válkami působil v Anglii, Skotsku a Švédsku. Jeho osudy jsou spjaty zejména s orchestrem Národního divadla a Českou filharmonií, jejíchž interpretační úroveň pozvedl na světovou úroveň. Propagátor děl Dvořákových, Sukových a Smetanových žil v Berouně s různými přestávkami od roku 1936. Půvabné údolí nedaleko Berouna, kde Václav Talich od roku 1936 pobýval a také zemřel, nese jeho jméno. Také ZUŠ Václava Talicha v Berouně byla pojmenována po tomto známém dirigentovi. Na počest slavného umělce se koná již od roku 1983 tradiční hudební festival – Talichův Beroun.