MS XTERRA 23. 9. 2023, Molveno, Itálie

Startovní pole bylo nabito zvučnými jmény jak v elitní kategorii, tak mezi amatéry. Plavalo se v čisté vodě s "italsky azurovým" odstínem, která měla pouhých 18 °C, a tak neopren a dvě čepice byly nutností. Naše kategorie (55-59 let) startovala v poslední vlně, a tak jsem musel předplavat hodně žen v oranžových čepičkách. Skok z 1,5 m vysokého mola v polovině plavání se mi povedl náramně. Pak jsem už jen naplno zabíral směrem k poslední bójce.

Na kolo jsem nasedal na 16. místě. Polkl jsem energetický gel a začal zostra šlapat. Celý předchozí den pršelo, tak jsem měl z kola velký respekt a radši vyměnil pláště za hrubší vzorky. Díky dobré volbě plášťů jsem jel po mokrých a zablácených kořenech tam, kde ostatní tlačili. Opět jsem předjížděl pomalejší ženy. Jelo se 10 km do kopce a pak 5 km náročným singltrekem dolů. V prvním hodně zabláceném sjezdíku přede mnou popadali závodníci, a tak jsem musel také na poslední chvíli z kola a upadl přitom na pravé koleno. Z kolena crčela krev, která se mísila s bahnem, ale nevěnoval jsem tomu další pozornost. Kolu se naštěstí nic nestalo. Ve druhém okruhu jsem sjezdík bez problémů sjel. Předjel jsem Kačku Ježkovou, která startovala hodinu přede mnou a jela 2. okruh. Povzbudili jsme se a každý jel své tempo. Dával jsem si pořádně, abych se zahřál. Vzduch měl 13 °C, a tak jsem byl rád, že mám pod kombinézou triko s dlouhým rukávem. Sjezd byl docela mazec! Kolo bylo místy stěží ovladatelné. Klouzalo to docela pěkně, a tak jsem příliš neriskoval. Ve druhém okruhu jsem dojel kamaráda – veterána Honzu Děbnára a šel před něj. Jelo se mi docela dobře, a jak se startovní pole natáhlo, trať už byla více propustná a já mohl volit optimální stopu a tempo. Na vrchol jsem vyjel docela "prošitý" a těšil se na sjezd, který se mi jel podstatně lépe než v prvním okruhu. Po chvíli mě dojel Honza, který je ve sjezdech lepší. V posledním sjezdu plném volných kamenů a štěrku jsem byl asi 50 m za ním a chtěl s ním dojet do depa. S hrůzou, jsem ale na asfaltu zjistil, že zadní kolo mám hodně vyfouklé! Měl jsem defekt 2 km před depem!!! Zkusil jsem jet pomalu, ale bylo to čím dál horší a hrozilo, že na asfaltu, kostkách a klikatých uličkách Molvena plášť svlíknu z ráfku. Radši jsem zastavil a bombičkou ho dofoukal a modlil se, aby to vydrželo. Asi 1 km před cílem bylo kolo opět prázdné! Na řadu přišla druhá bombička a já si pohlídal díru, kterou vzduch utíkal a otočil kolo dolů, aby jí "mléko" uvnitř bezdušového pláště zalepilo. Ztratil jsem asi 1:30 min což je slušný čas na hlemýždí jízdu a dvě dofouknutí.

Do depa jsem opatrně dojel a vybíhal na 13. místě v kategorii. Ze začátku to moc neběželo, a dokonce mě předběhl borec z kat. 60-64. Za druhým kilometrem v členitém terénu jsem se rozeběhl a borce nechal za sebou. Nicméně jsem bojoval hlavně v sebězích, kde levá kyčel hodně protestovala. Ve druhém okruhu jsem přitlačil na pilu, a i když jsem věděl, že to nebude stačit do desítky, snažil se nepolevit. Únava byla veliká. 1,5 km před cílem mě předběhl chlapík z mé kategorie. Ač jsem vystupňoval úsilí, jeho rychlost běhu byla vetší a pomalu se mi vzdaloval. V cílovém koridoru jsem bezmála čtyřech hodinách vypnul koncentraci a plácl si s diváky a rozpaženými pažemi jako letadlo proběhl cílem.

Bylo to přihlížejícími kvitováno slušným potleskem. Nakonec to bylo 14. místo v kat. (230. celkem z 406 mužů; nebýt defektu mohla to být 12. příčka). Možná se to bude zdát někomu málo, ale já jel na maximum a vzhledem k zdravotním potížím loni a letos, které mě nedovolili trénovat naplno zejména běh, jsem spokojený. Konkurence v xteře šla za poslední roky neskutečně nahoru. Například vítěz naší kategorie plaval jen o 30 s pomaleji než nejlepší „eliťáci“!!! Soupeři byli tentokrát lepší, a tak jim gratuluji. Kdyby mě někdo před dvěma měsíci řekl, že se kvalifikuji a pak pojedu na MS tak mu řeknu, že je blázen. Udělal jsem pro to v tréninku maximum a ono to nakonec vyšlo. Velké poděkování patří Lokomotivě Beroun a firmě Eurocat (Gelmodel), které mě na této akci podpořili. Speciální poděkování patří městu Beroun za mnohaletou podporu. Teď už mě čeká zasloužený odpočinek po sezoně.

Autor zprávy: František Bulava