Po stopách praotce Čecha v Roudnici nad Labem

Před závodem jsem si trať radši projel. Jelo se zaváděcí kolo a pak tři 7kilometrové okruhy, celkem 23 km. Převýšení bylo úctyhodné a prudké výjezdy se střídaly s rovinkami a technickými zatočenými singltreky, kterých bylo asi 80 %. V zaváděcím kole po asfaltu jsem trpěl jako zvíře a propadal se ke konci startovního pole. Ještě v prvním kole jsem cítil, že intenzita byla příliš vysoká, nicméně jsem už pár závodníků předjel. V druhém okruhu jsem chytil druhý dech a jelo se mi o poznání lépe. Před sebou jsem měl soupeře, který jel podobné tempo jako já, a tak jsem se mu pomalu přibližoval. Jenom levotočivém sjezdu plném kořenů a drobných kamínku mu kolo ustřelilo a úplně ho otočilo. Naštěstí nespadl a já, abych do něj nenarazil, jsem to jen tak tak ubrzdil a pár centimetrů před ním zastavil. Najednou jsem měl před sebou volnou trať a jel své maximální tempo. Ve sjezdu zvaném Hanenkam se na mě tlačil borec, tak jsem houknul, že ho pojedu pomaleji a vlevo, protože uprostřed byl skokánek. Jaké bylo mé překvapení, když borec vůbec nebrzdil a skokánek skočil jako Pavel Ploc a zmizel v dáli. Ve třetím kole se mi jelo o hodně lépe a užíval jsem si klopenky a malé skoky. Fakt mi to jelo, a dokonce jsem jednoho borce i stahoval. Jak to zjistil, tak mi začal nastupovat. Párkrát jsem to s ním udržel, ale v posledním krátkém výjezdu mi cukl a už jsem na něj neměl. V cíli jsem byl 46 z 90 startujících. V kategorii 50+ na 17. místě časem 1:05:39. Zajímavé bylo, že borec přede mnou obsadil 10. místo v 40+. Dle výsledků byla naše kategorie nejvíc našlapaná. Potřeboval bych ale jet aspoň 2 okruhy navíc.

Hodinový závod je v mých 58 letech neskutečný sprint. Byl jsem mile překvapen, co všechno můj celoodpružený Trek umí. Rád jsem potkal kamarády Karla Jiráka, Petra Cmunta, Marka Buška a Pavla Jánošku. Klobása a pivko po závodě mi náramně bodly. Závod mohu jen doporučit.

Autor zprávy: František Bulava